· Jedním z nejčastějších argumentů proti vyhlášce je, že dětem v tom, aby si sladkosti opatřily, stejně nezabráníte. Přinesou si je z domova, koupí cestou do školy, vyplíží se ze školy o přestávce, koupí si to od spolužáků. Jenže na druhou stranu, podobným způsobem by se dalo argumentovat proti každé vyhlášce. Takže stejně by se dalo argumentovat proti antikuřáckému zákonu tím, že kouř stejně půjde zvenku, nebo proti zákazu internetového pirátství. Jde to, že se dětem ztíží přístup, a jestli to jedno nebo dvě uchrání před rizikem obezity, tak to za to stálo. Školy mají možnost svobodné volby, a právo rozhodovat, co si myslí, že je pro ně a pro jejich žáky nejlepší. Na prvním místě jsou pro ně děti, nikoli majitelé automatů.
· Problém je, že vyhláška nemůže vyřešit špatné stravovací návyky, které si děti přinášejí z domova. Takže jakkoli krásně to teoreticky zní, tak žádná škola a vyhláška nepomůže, pokud rodiče své děti nenaučí, jak se správně stravovat. Zákaz prodeje sladkostí ve škole nepomůže, pokud děti dostanou k snídani sladké cereálie, k svačině čokoládovou tyčinku, a po návratu domů se vrhnou na chipsy. Takže pamlsková vyhláška dává rodičům kontrolu, ale rodiče ji musejí chtít využívat, ne házet všechnu zodpovědnost na školu.
· Narušuje vyhláška svobodné podnikání? Koneckonců, mnoho prodejců muselo své automaty odstranit. Na druhou stranu, řekli byste, že někdo narušuje svobodné podnikání, když řekne, že ve svém podniku nechce prodávat jednu konkrétní značku, ale jinou že prodávat bude? Nikdo nevyhání prodejce automatů, jen jim říkají, že mají změnit sortiment, a obchodníci se sami mohou rozhodnout, jestli to udělají, nebo jestli se z obchodů stáhnou. A pokud jde o výrobce čokoládových tyčinek, tak stejně tak by mohli výrobci jedněch vinit vlastníky automatů, že prodávají druhé.